Jakto všechno začalo!

Zdravím všechny dobré lidi! 

Jsem Vladimír, původem z Ukrajiny. V dalekém roce 1993, v krásných 20 letech, jsem přijel do Česka jako stavební dělník. Tři roky jsem pracoval na stavbě, pak přišla vysoká škola v Praze a rodina s dvěma překrásnými dětmi. Postavil jsem pro svou rodinu dům a začal jsem přemýšlet, co dál.

V roce 2012 mne oslovil jeden český kamarád, že má objednávku na pelety pro závod Škoda. Říkal jsem si: „Skvělé, aspoň trochu přispěju k čistšímu ovzduší v Česku“. Odjel jsem tedy na Ukrajinu stavět závody na výrobu pelet. Všechno probíhalo dobře, dodávali jsme pelety do celého Česka.

Jenže v roce 2014 přišli na Ukrajinu válčit Rusové. Když si zabrali Krym, hranice probíhala jen 40 km od jednoho z našich závodů. Situace byla napjatá, Rusko si chtělo vzít i celý jih Ukrajiny. Každý den jsme čekali útok. Všichni mí zaměstnanci se začali připravovat na válku s bývalými „bratry“. Když jsem uviděl, jak moje 21 letá sekretářka po ránu spí za stolem, protože po nocích chodí střílet, nevydržel jsem to a začal taky vzpomínat, co mě učili na vojně. Velké fyzické přetížení a stres z očekávání způsobily, že jsem jednou v noci dostal mrtvici – půlka obličeje mi ochrnula, oko se nezavíralo, celkový psychický stav byl hrozný.

Pořádná facka od mých andílků. Pochopil jsem, že válka není moje cesta. Neměl jsem strach ze smrti, ale vyděsila mne myšlenka, že zbytek života budu mít nefunkční část těla. Vrátil jsem se zpátky do Čech, kde žila moje rodina a spousta dobrých kamarádů. Závody na Ukrajině, které jsem musel opustit, rychle sežraly všechny peníze. Jakmile jsem přestal peníze posílat, lidé, kteří tam pracovali, začali prodávat auta a vše, co se prodat dalo.

Musel jsem začít od nuly. Hledal jsem něco, co mne vytáhne z depresí a naplní moje srdce elánem, který jsem měl před Ukrajinou. Na YouTube jsem narazil na hudební nástroj, který mě překvapil svým zvukem. Byl vyrobený ze staré plynové bomby a vydával magické zvuky. Vydal jsem se do sběrny železa a koupil jednu expanzní nádrž na svůj první hudební nástroj. Vypadal hrozně a skoro nezvonil. Jako vždycky byla informace z internetu daleko od skutečnosti. Pak jsem ale objevil na Ukrajině člověka, který již třetím rokem takové bubínky vyráběl. S ním jsem vyrobil několik svých prvních bubnů a šťastný odjel zpět domů do Čech. Chtěl jsem bubínky nabídnout i ostatním lidem, a tak jsme se synem vystavili náš bubínek na internetu jako crowdfunding (platforma, kde lidé z celého světa dobrovolně posílají peníze na podporu nových projektu). K našemu překvapení byl bubínek z Česka velmi populární a podpořilo ho 1500 lidi!

Co dál? Byla to velká zodpovědnost vůči lidem, kteří nám věřili. Museli jsme zajistit výrobu. Bubny jsem se učil vyrábět ze starých plynových bomb, a tak jsme i začali. Syn musel začít dělat elektroniku, se kterou neměl žádné zkušenosti, a já vyrábět hudební nástroje, které jsem nikdy nevyráběl, po stovkách. Jel jsem opět na Ukrajinu a vykoupil všechny staré plynové bomby v oblasti města Cherson. Začali jsme s ruční výrobou. Během 6 měsíců jsme vyrobili 300 bubnů, které nevypadaly nic moc a zvonily každý po svém (tenkrát jsem pochopil, že i železo může mít svou paměť – každá bomba byla minimálně 20 let stará a samozřejmě měla svůj příběh). Hrůza, tisíce dolarů a měsíce práce pryč a v ruce jen pár bubnů, za které bych se nestyděl. Alex (můj syn) na tom byl podobně. Vzal si na starost elektroniku a po půl roce prohlásil, že to nejde. Velká beznaděj z totálního neúspěchu, ale jedeme dál…

Začal jsem hledat výrobu s hydraulickým lisem na 300 tun a shánět zvonící železo. Alex se pustil do spolupráce snovým vývojářem elektroniky. Našel jsem závod v Polsku, který pro mne vyrobil prvních 1000 kusů bubnů. A byly dobré. 7D laser jsme domluvili v Česku, finální výroba také probíhala v Česku. Šest měsíců nám trvala výroba, pak bubínky konečně odletěly do celého světa. Elektronika sice po roce zase musela změnit vývojáře a začít od nuly, ale třetí vývojář byl skvělý a práci dotáhl do konce. Další verzi bubnů jsme vyrobili z ještě lepšího, speciálního, železa (ze slitiny, ne ze šrotu, která k nám putuje 4500 km až z Ruska).

Přes všechny překážky jsme to nevzdali, svou práci a naše bubínky milujeme.

Stále pokračujeme ve vývoji a dnešní buben je více sférický, dlouho zvonící a má speciální komatexovu barvu, která tvoří s bubnem jeden celek. Elektronika je hotová. Nyní probíhá ve spolupráci s psychology výzkum, jak pozitivně působí na děti bubínky s využitím elektronického učitele. Více se můžete dočíst zde.

Už jsme zjistili, že bubínky svojí zázračnou vibrací pozitivně ovlivňují psychiku, a máme mnoho dopisů od lidí z celého světa, že má opravdu léčivé účinky. 

Do budoucna chceme s našimi bubínky dělat hromadné terapie, organizovat koncerty v kostelech a nadále překvapovat lidi jejich zvoněním a vibracemi.

Předem děkuji všem, kdo nám věří a podporují nás koupením bubínků z naší dílny. Vladimir Jerechynsky.